Bohemund kníže z Tarentu je zajímavou postavou válečné historie. Jako italo-normanský válečník si vydobyl slávu a moc. Byl nejstarším synem dobyvatele Roberta Guiscarda. Už jako chlapec se Bohemund vydal se svým otcem na válečné tažení do Byzantské říše. Při těchto výpravách se mu dostávalo velmi praktické výchovy, získával první válečné zkušenosti, které později bohatě zúročil. Bohemund byl ctižádostivý člověk oplývající vhodnými vlastnostmi jako byl jeho cit pro politickou prozíravost anebo intrikářství a rovněž výborně ovládal vojenskou strategii. Sám byl zdatný bojovník, který měl vysokou a svalnatou postavu.
Později když jeho otec zemřel se dostal do války se svými příbuznými, kteří ho připravili o většinu jeho majetku. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se přidal k první křížové výpravě. Rozhodně to nebylo z náboženských důvodů, ale především kvůli penězům, slávě a moci. Od samého začátku výpravy si vedl výborně. V první větší bitvě v údolí u Dorylaeum zachránil celou výpravu a prokázal tak své vůdcovské a strategické myšlení. Jeho vojáci jej respektovali a důvěřovali mu.
Jeden z největších úspěchů jeho válečné kariéry bylo dobytí Antiochie roku 1098, kterému předcházelo velmi náročné a dlouhé obléhání, kdy opět prokázal své schopnosti vůdce a vynikajícího stratéga. Po dobytí města Antiochie křižáckými vojsky se prohlásil jejím vládcem a založil tak Antiochijské knížectví. Toto knížectví budilo obdiv a zároveň respekt po celé Evropě. Když se vrátil do Evropy, tak získal armádu pro tažení do Řecka. Podporoval ho sám papež Paschalise II. a zároveň mu francouzský král Filip dal za ženu svou dceru Konstancii. Během svého života se dostal i do zajetí, kdy byl po dva roky vězněn Turky. Jeho zajatci k němu však chovali úctu, a tak Bohemund nestrádal. Po dvou letech věznění jej za peníze vydali zpět.
Později vytvořil nové vojsko a pustil se na bláznivou výpravu do Konstantinopoli. Tato výprava skončila katastroficky a jeho vojsko bylo zdecimováno. Pak již už toho moc o jeho životě moc nevíme, jen to že své poslední roky života strávil mezi svými nejbližšími a zemřel přibližně v 60 letech.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohemund_z_Tarentu
Později když jeho otec zemřel se dostal do války se svými příbuznými, kteří ho připravili o většinu jeho majetku. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se přidal k první křížové výpravě. Rozhodně to nebylo z náboženských důvodů, ale především kvůli penězům, slávě a moci. Od samého začátku výpravy si vedl výborně. V první větší bitvě v údolí u Dorylaeum zachránil celou výpravu a prokázal tak své vůdcovské a strategické myšlení. Jeho vojáci jej respektovali a důvěřovali mu.
Jeden z největších úspěchů jeho válečné kariéry bylo dobytí Antiochie roku 1098, kterému předcházelo velmi náročné a dlouhé obléhání, kdy opět prokázal své schopnosti vůdce a vynikajícího stratéga. Po dobytí města Antiochie křižáckými vojsky se prohlásil jejím vládcem a založil tak Antiochijské knížectví. Toto knížectví budilo obdiv a zároveň respekt po celé Evropě. Když se vrátil do Evropy, tak získal armádu pro tažení do Řecka. Podporoval ho sám papež Paschalise II. a zároveň mu francouzský král Filip dal za ženu svou dceru Konstancii. Během svého života se dostal i do zajetí, kdy byl po dva roky vězněn Turky. Jeho zajatci k němu však chovali úctu, a tak Bohemund nestrádal. Po dvou letech věznění jej za peníze vydali zpět.
Později vytvořil nové vojsko a pustil se na bláznivou výpravu do Konstantinopoli. Tato výprava skončila katastroficky a jeho vojsko bylo zdecimováno. Pak již už toho moc o jeho životě moc nevíme, jen to že své poslední roky života strávil mezi svými nejbližšími a zemřel přibližně v 60 letech.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohemund_z_Tarentu